Arty se vlastně doopravdy nejmenuje Arty. Toto jméno se mi zdálo příliš frekventované. Máme doma Britského modrého kocoura, který se jmenuje Churchill. Řekl jsem si, že Francouz by měl mít v tomto případě také zastoupení, a tak jsme mu dali jméno Chirac. Jméno úderné, obsahující R a Š, ze kterého se stal postupně Šíra a Šíráček.

Beaucerona jsem chtěl již dlouho, ale osud mi vždy přihrál do rukou boxery, na které však nedám dopustit. Chtěl jsem, aby můj příští pes byl stejně kontaktní, veselý, společenský, oddaný a perfektně ovladatelný. Při čtení popisu "bosíka" jsou to přesně tyto vlastnosti, které ho charakterizují. Člověk si řekne, že každý chovatel bude své plemeno chválit a vynášet do nebes a tyto charakteristiky bere s nadhledem. Po třech letech soužití s Šírou musím já a má manželka, která se nejprve trochu bála mohutného černého psa, konstatovat, že toto plemeno je prostě neuvěřitelné! Radost a nadšení, s jakým vykonává nejen příkazy, ale i různá přání a i ty nejblbější příkazy. Jak dokáže šaškovat, když vidí, že je k tomu vhodná příležitost a na druhou stranu při své mohutnosti dokáže být něžný a milý k dětem a mláďatům. Ráno nás pozdraví hlasitým zívnutím, večer přijde poděkovat za žrádlo... Jsme z něj zkrátka hotoví! Ve srovnání s ostatními "bosíky" je však přísnější, dobře hlídá a nemá rád, když se k němu cizí člověk hrne a chce se hned kamarádit. To hluboce zabublá, což bohatě stačí k upozornění dotyčného a po očichání se s ním většinou skamarádí.  

Tak takový je Šíra alias náš krasavec beauceron pyšnící se v rodokmenu jménem Arty le Diable de Petrov.

Jak byl malinký a jak nám vyrostl...